Co použít polykarbonát nebo sklo?

1. čirá (průhledná)
a. střecha prosklenná polykarbonátem čirým, světelná propustnost 65 % s tepelnou izolací k-1,47 W/m2 – při použití polykarbonátu o síle 25 mm

• výhody: nezatěžuje konstrukci střechy, nižší pořizovací náklady
• nevýhody: možnost poškrábání, menší světelná propustnost

b. střecha prosklenná sklem, světelná propustnost 82 % s tepelnou izolací k-1,1 W/m2 (měřěno v kolmé poloze) – při použití skla k-1,6 W/m2, skladba skla je 6,4–12–6 (vnější sklo je v síle 6 mm, distanční rámeček, vnitřní sklo je bezpečnostní 6,4 mm). Při použití skla je možné použít skla, které odráží sluneční zaření a je možné volit různé stupně odrážení záření.

• výhody: možnost použít skla, které umožní zastínění zimní zahrady, skla jsou velice odolná a stálá, velká světená propustnost
• nevýhody: vyžaduje konstrukci střechy, která unese váhu skla, vyšší pořizovací náklady

2. mléčná (průsvitná)
Střecha prosklenná polykarbonátem opálovým, světelná propustnost 45 % s tepelnou izolací k-1,47 W/m2

• výhody: nezatěžuje konstrukci střechy, nižší pořizovací náklady, není vidět znečištění střechy
• nevýhody: možnost poškrábání, menší světelná propustnost

3. neprůsvitná (neprůhlená)
a. střecha zasklena sendvičovým panelem v barvě zimní zahrady

• výhody: nezatěžuje konstrukci střechy, nižší pořizovací náklady, není vidět znečištění střechy
• nevýhody: možnost poškrábání

b.    střecha je tvořena stávající střechou nebo jinou součástí domu.

Pro otvíraní zimní zahrady je možné použít tato řešení

1. Výklopné okno v kolmé části zimní zahrady, toto řešení je vhodné v horní části zimní zahrady, kde se používá pro trvalejší větrání a je možné tato okna otvírat klikou nebo pákovým a kličkovým mechanizmem, který umožňuje vyklápět okna již z nižších míst.
    
2. Okno nebo dveře otvíravé a výklopné se použivájí v místech, která jsou dobře dostupná pro ovládání, většinou se volí u zimní zahrady umístění více oken či dveří nejlépe naproti sobě, aby zabezpečily dostatečné větrání zimní zahrady.
    
3. Okna nebo dveře posuvné a výklopné jsou dnež již u zimní zahrady zcela běžnou záležitostí, která zabezpečují stejné vlastnosti oken, jako otvíravá, s tím že hlavní výhodou po odsunutí je, že nezabírají prostor u zimní zahrady. Tento typ oken umožňuje plynule regulovat větrání u zimní zahrady bez její fixace. Možné použít pro jedny jednokřídlé dveře do šířky 1,6 m, není však možné tento typ použít u všeh typů zimní zahrady.
    
4. Dveře skládací se u zimní zahrady použivájí tam, kde je hlavní kritérium využití prostoru po otevření (neboli složení). U tohoto provedení je možné použít dveře, které se složí na jednu stranu nebo od sebe až do délky 6 m. Není možné použít tento typ u všech typů zimní zahrady.
    
5. Střešní okna se používají pro větrání střechou u zimní zahrady. Pro ovládání střešních oken je možné použít elektromotor s větrnými a teplotnímy čidly, které zajišťují komfortní odvětrání zimní zahrady. Je také možnost použití manuálního otvírání, které je ovládáno pomocí teleskopického táhla. Typ otvírání je nutný konzultovat.
    

Zimní zahrady a Váš dům

Nová obytná plocha nebo-li zimní zahrada může širší stranou navazovat na dům nebo být dalece vysunuta do venkovní zahrady, pokrývat jedno či více podlaží, navazovat na různě rozsáhlé části prosklené střechy. Zajímavým řešením jsou i střešní prosklené nástavby, jako základ lze využít třeba i střechu garáže.

Jak je to s teplem
Aby zimní zahrada přinesla domu výraznější energetické úspory, musela by být bez přídavného vytápění – potom však nemůže sloužit k odpočinku po celý rok. Na druhou stranu – pokud je dobře orientovaná a má kvalitní izolaci, může přirozená sluneční energie vyrovnávat ztráty vzniklé umělým topením v nepříznivých obdobích, vytápění tedy nemusí být vůbec nákladné.

Izolace zimní zahrady

Nezbytná je samozřejmě dobrá izolace. Jednoduchá skla jsou z tohoto hlediska naprosto nedostatečná, můžete si však vybrat z řady izolačních skel – od dvojitých se vzduchovou výplní až po trojité plněné inertním plynem. „Nejdokonalejší tepelnou bariéru tvoří neviditelná vrstva kovu – pokud je potažena na skle, funguje jako neviditelné zrcadlo. Propouští světlo, ale odráží velkou část tepelného záření.“ I nízké zimní slunce opírající se do svislých skel může výrazně přispět k tepelné pohodě – proto může být výhodné na stěny použít skla pro teplo propustnější, na střechu nepropustná. Počáteční investice je poněkud vyšší, ale vyplatí se.
 
Izolační skla vás ochrání nejen před zimním chladem, ale také před letním přehřátím. Navíc tvoří i účinnou bariéru proti hluku. Nezbytný je dobře vyřešený systém větrání. Lze je zajistit posuvnými či výklopnými okny ve svislých stěnách, střešními okny otvíranými ručně či elektricky nebo pomocí elektrického ventilátoru s termostatem. Zapomenout se nesmí ani na zastínění před příliš intenzivním sluncem. Nejlépe se osvědčují lehce ovladatelné rolety, rohože a žaluzie.

Světové strany – zimní zahrady

Světová strana, na kterou bude zimní zahrada situována, má základní vliv na její další využití i na potřebu vytápění. Nejvýhodnější je jih, kde vnitřek i v zimě prohřívají sluneční paprsky, dále pak západ, kde si můžete užívat hřejivých slunných podvečerů. Rovněž rostlinám se v těchto případech díky dostatku světla daří nejlépe. Kdo dává přednost rannímu slunci, může zvoliti orientaci východní. Severní strana je nejméně vhodná – zimní zahrady zde působí sice jako tepelný izolant domu, ale slunce ji takřka nevyhřívá.

Zimní zahrada zvyšuje komfort rodinného bydlení

Z hlediska osázení rostlinami je možné rozlišit několik hlavních typů zimních zahrad: Běžným typem je subtropická zimní zahrada, kde se mohou pěstovat rostliny volně rostoucí v subtropickém pásmu. Není určena pro celoroční obývání a během zimy tam obvykle jen přezimují rostliny v létě umístěné na balkonech a terasách. Jsou to například mračňák (Abutilon), akácie (Acacia), azalky (Rhododendron), blahočet (Araucaria), bugénvilea (Bouganvillea), citrusy (Citrus), fatshedera (Fatshedera), gardénie (Gardenia), gerbera (Gerbera), jasmín (Jasminum), oleander (Nerium oleander), některé druhy bambusů a další.
Nejpůsobivější je celoročně obytná tropická zimní zahrada. Můžeme v ní pěstovat například ananasovníky (Ananas), banánovníky (Musa), dračince (Dracaena), dračinky (Cordiline), fíkusy (Ficus), filodendrony (Philodendron), kávovník (Coffea), kolumney (Columnea), krotony (Codiaeum), parožnatky (Platycerium), toulitky (Anthurium), pepřince (Peperomia), strelície (Strelitzia), šáchory (Cyperus) a různé druhy palem, kapradin, orchideí, bromélií a masožravých rostlin.

Zajímavě vypadá sukulentní zimní zahrada - vzdušná vlhkost je zde podobná jako v bytě. Předností je především snadná údržba. Pěstují se tu například Celistocactus, cefalocereus (Cephalocereus senilis), mamilárie (Mammillaria), opuncie (Opuntia) nebo parodie (Parodie). Málo obvyklá je vodní zimní zahrada. Vzhledem k vysoké vlhkosti musí být dobře oddělena od obytných prostor a vybrané rostliny by měly mít podobné pěstební nároky. Jsou to například ardísie (Ardisia crenata), babelka (Pistia stratiotes), stolístek (Myriophyllum), helxine (Soleirolia), hortenzie (Hydrangea), kořenokvětka (Aspidistra elatior), lopatkovec (Spathiphyllum), ruélie (Dipteracanthus), skřípina (Scirpuscernnus), tokozelka (Eichhornia crassipes), vraneček (Azolla), někteří zástupci čeledi broméliovitých a kapradin.
 

Jak postavit moderní zimní zahradu, aby rozšířila obytný prostor

Je příjemné dopřát si výhod prosluněných zimních zahrad. Současná zimní zahrada rozšiřuje obytný prostor a přibližuje se tak přírodě v každém ročním období. Je proto oblíbeným místem rodinných sešlostí, útočištěm rostlin a klimatickým nárazníkem mezi přírodou a obytným interiérem.
 

Výběr konstrukčního profilu

Důležitým prvkem při projektování zimní zahrady je typ nosné konstrukce. Skleněné stěny mohou být zasazeny do ocelových profilů, dřeva, hliníku nebo plastů. Každý materiál má své výhody a nevýhody.

V minulosti se nejvíce používala poměrně levná ocel. Ale kromě velké hmotnosti je její hlavní nevýhodou vysoká tepelná vodivost.

Dobré tepelně-izolační vlastnosti a příjemný vzhled má dřevo. Pro konstrukce zimních zahrad se využívá hlavně dřevo smrkové a borovicové, nejdražší je dřevo dubové. Ovšem plánujeme-li zimní zahradu především jako "skleník" pro pěstování rostlin, je dřevěná konstrukce nevhodná, protože ve vlhkém prostředí musí být pravidelně impregnována a natírána. Dnes se pro zimní zahrady nejvíce používají konstrukce plastové a hliníkové. Hliník se dá dobře zpracovat, umožňuje velký výběr forem a má dlouhou životnost. Také plastové profily mají své přednosti - oproti hliníku jsou levnější, mají více barevných kombinací a lepší izolační vlastnosti. Dobrým spojením jsou dřevohliníkové nebo dřevo-plastové systémy: na vnější straně je odolný hliník nebo plast, uvnitř přirozeně útulné a dobře tepelně izolující dřevo. Nakonec záleží na tom, jak finančně náročnou konstrukci zvolíme. Zimní zahrada může být i z termicky oddělených hliníkových profilů, pozinkovaného plechu, ocelových trubek s plastovým povrchem nebo z vícekomorových profilů z polymerních materiálů s armováním z pozinkované oceli a podobně. Drahé materiály odolávají těm nejtvrdším podmínkám.
 

Nejdůležitější je zasklení

Kromě konstrukčního systému rozhoduje o teplotních poměrech uvnitř zimní zahrady její zasklení. Vlastnosti skla jsou určeny především světelnou propustností (E), tepelnou prostupností (U) a propustností pro UV záření (G). Čím vyšší je hodnota U, tím větší je podíl slunce na vytápění prostoru zimní zahrady, což je žádoucí hlavně v zimě. Se snižující se tepelnou prostupností U klesá i hodnota G, jinými slovy, čím lépe sklo tepelně izoluje, tím méně sluneční paprsky prohřívají její interiér. Pro zasklení zahrady obvykle používáme některý typ izolačního dvojskla, dvojité či trojité komůrkové desky z polykarbonátu nebo desky z akrylátu (plexisklo).

Moderní tepelně izolační dvojskla mají mezeru vyplněnou ušlechtilým plynem a obsahují výplň absorbující vlhkost. Například dvojité izolační sklo se vzduchovou výplní má hodnotu tepelné prostupnosti U=1,9 W/m2K, při použití ušlechtilého plynu, nejčastěji argonu, se hodnota U snižuje téměř až na 1 W/m2K. Speciální skla mají na vnější nebo vnitřní straně nanesenu mikroskopickou vrstvu kovu, která vytváří "tepelné zrcadlo" - odráží záření určitých vlnových délek, propouští sluneční energii dovnitř a brání jejímu úniku opačným směrem a podobně. Komůrkové desky z polykarbonátu redukují nárůst teploty interiéru až o 40 procent, ale zhoršují průhlednost stěny, takže se používají především tam, kde průhlednost není na závadu (střešní část) nebo když je třeba částečně omezit výhled, například k sousedovi. Kromě toho se změnou teploty roztahují a zase smrštují, takže je potřebná dostatečná dilatace.

Parametry pro zasklení
Vlastnosti skla pro zimní zahrady jsou určeny především světelnou propustností (E), tepelnou prostupností (U) a propustností pro UV záření (G). Čím vyšší je hodnota U, tím větší je podíl slunce na vytápění prostoru zimní zahrady, což je žádoucí hlavně v zimě.

 

Parametry různých typů skel

Jak je to se stavebním povolením?

• Před plánovanou stavbou zimní zahrady vždy konzultujeme na kompetentním stavebním úřadu, kde mají k dispozici pro stavebníka důležitou územně plánovací dokumentaci.
• To, zda stavba podléhá jen ohlášení či stavebnímu povolení, záleží na § 79 (dále na § 103 a 104 stavebního zákona), což určí stavební úřad.
• K posouzení přikládáme projektovou dokumentaci, informace o místě stavby, velikosti a jejím připojení na dům, jinou budovu či zahradu.

K návratu zimních zahrad výrazně přispěly nejen moderní konstrukce a nové metody prosklení, ale i to, že dokážou výrazně uspořit energii. 
Pro celoroční využití je třeba naplánovat výstavbu i vybavení zahrady tak, aby tu bylo příjemné a vyrovnané vnitřní klima jak pro rostliny, tak pro nás, ať mrzne, nebo pálí slunce...
Musíme počítat s tím, že na stavbu ze skla působí sluneční teplo a mráz mnohem více než na vlastní dům. Způsob jejího využití je tedy dobré pečlivě promyslet.

Kam ji orientovat zimní zahradu?

Jen málokdy máme možnost vybrat si, kam chceme skleněnou přístavbu umístit, na kterou světovou stranu ji orientovat. Usazení zimní zahrady především závisí na velikosti pozemku a architektonickém i dispozičním řešení domu. Nicméně každá světová strana má pro umístění zimní zahrady své výhody i nevýhody.

• Zimní zahrada na jižní straně je výhodná tehdy, jestliže energii na vytápění nahradí slunce. Na druhé straně ji v létě musíme stínit a větrat. Při plném slunečním záření by byla akumulace tepla tak vysoká, že by znemožnila pobyt především rostlinám.
• Severní strana poskytuje všechny výhody prosvětleného stínu. Nikdy tu nebude velké horko, ale prostor můžeme využít jako ateliér. Předností tohoto řešení je, že zasklená zimní zahrada zabrání ochlazování domu proti severovýchodním větrům.
• Orientace na východ a západ umožňuje v zimní zahradě vyrovnané mikroklima. Východně orientovaná zimní zahrada poskytuje příjemné prostředí těm, kdo toto místo využívají jako pracovnu nebo jako kout pro snídani. V zimní zahradě situované na západ se zase večerní slunce postará o příjemnou atmosféru i za chladných dnů.

  Plisovaný stínící systém lze přesně přizpůsobit skleněným výplním trojúhelníkového či lichoběžníkového tvaru.
 

Možnosti přístavby

Při plánování zimní zahrady bereme ohled hlavně na přímé sousedy. Jde o to, abychom sousedům neomezili přímý výhled, nestínili jim a podobně. Tím předejdeme zbytečným sporům.

Nejjednodušším způsobem vybudování zimní zahrady je nástavba na terase, která se může u dvoupodlažního domu postavit do výšky a spojit s balkonem. Tím se rozšíří obytný prostor v obou podlažích.

U domů postavených do pravého úhlu jde zastřešit vzniklý kout prosklenou přístavbou a udělat ho obyvatelným za každého počasí.
Zasklenou přístavbu lze také postavit jako prosvětlený, útulně vybavený spojovací trakt mezi domem a garáží.

Prosklená veranda o rozměrech 4x5 m je z materiálu PVC Kömmerling. Majitelům slouží především jako místo k relaxaci a odpočinku.
U zimních zahrad zasazených do střechy nebo usazených na ploché střeše se dají nároky na světlo, útulnost a dobré podmínky pro rostliny často splnit lépe než v přízemí.
Dobrou ochranu před nepřízní počasí nabízí také zasklená přístavba při vstupu do domu.

Jak členit prostor

Prosklená přístavba domu má být nejen atraktivní na pohled, ale také účelná. Proto je důležité správně rozvrhnout vnitřní prostor. Z čistě funkčního hlediska rozlišujeme tři prostorové zóny: odpočinkovou, vegetační, průchozí.

Z těchto požadavků vyplynou nároky na velikost zimní zahrady a její spojení s ostatními prostory. Plocha prosklené přístavby by měla mít minimálně 15 m2 a hloubku alespoň 2,5 m. Významnou roli v prostorovém plánování mají všechny otvory spojující zahradu s okolním prostředím.

Nosné profily

Dodávají prosklené konstrukci zajímavý vzhled a barevnost, ale hlavně dostatečnou pevnost a stabilitu. Vytápěné zimní zahrady musejí mít i náležitou tepelnou izolaci. Aby nám zimní zahrada dlouho a spolehlivě sloužila, plnila naše představy a v budoucnu nepotřebovala nákladné úpravy, stojí za to investovat (po zralé úvaze) do její konstrukce hned na začátku.

• Hliníkové profily tvoří dvě vzájemně spojené a příslušně tvarované poloviny. Na styčných plochách jsou odděleny izolační vrstvou, která brání úniku tepla zevnitř ven. Hliníkový materiál se osvědčuje právě u vnějších konstrukcí díky spolehlivé odolnosti vůči povětrnostním vlivům.
• Plastové profily jsou oblíbené pro přijatelnou cenu, snadnou údržbu a nízkou hmotnost. Plasty vykazují vysokou odolnost také proti vlhku a UV záření, aniž by bylo třeba zvlášť upravovat jejich povrch. Díky dobrým izolačním vlastnostem nemusejí být tepelně dělené, na druhé straně však vyžadují ocelové výztuhy.
• Dřevo jako typicky přírodní konstrukční materiál se osvědčilo již dávno. Zvláštní kouzlo dřevěné zimní zahrady spočívá v materiálu, z něhož vyzařuje útulná atmosféra. Předností dřeva je jeho vynikající tepelná izolace. To znamená, že do venkovního prostoru odvádí jen minimum tepla a uvnitř téměř nedochází ke srážení vody. Na druhé straně jako látka se živou strukturou (není-li patřičně ošetřeno) trpí nejvíc ze všech konstrukčních materiálů vlivem změny počasí. Proto je zapotřebí ho zvenku účinně chránit kovovým opláštěním.
• Dřevohliníkové systémy se používají v prostoru střechy, který je nejvíc vystaven povětrnostním vlivům a je nejhůř přístupný. V chráněném vnitřním prostoru tvoří nosnou konstrukci dřevěné profily. Na jejich vnější stranu se montují skleněné tabule, zvenčí zajištěné krycími hliníkovými lištami. Ty slouží k celkovému utěsnění systému a jeho ochraně před nepříznivým počasím.
• Dřevohliníkové systémy se třemi těsnicími rovinami poskytují ještě lepší ochranu. Na dřevěném střešním rámu je upevněn nosný hliníkový profil, který slouží jako základna pro další montáž skleněných tabulí, těsnění a vnějších lišt.
• Těsnicí profily: Obvykle se používají profily z kombinovaného materiálu EPDM (etylenpropylendien-směs), ale i profily ze silikonu, zvláště tam, kde se profil trvale tmelí silikonovým těsněním. U všech typů těsnicích profilů je jinak třeba vždy ověřit jejich kompatibilitu s kontaktním materiálem, jako jsou nátěry apod.

Mikroklima se reguluje

Jestliže topení samo o sobě k regulaci vlhkosti vzduchu nestačí, je řešením větrání. Výměna vzduchu by měla být plynulá, nikoli nárazová. V letních měsících větráním odvádíme přehřátý vzduch do okolního prostředí.

• Přirozené větrání spočívá v přivádění chladnějšího vzduchu spodními větracími otvory a v odvádění přehřátého vzduchu otvory horními zevnitř.
• Mechanické větrání umožňuje nastavení odvodu vzduchu z místnosti zcela podle potřeby použitím ventilátorů nebo větráků. Výkon větráků určuje velikost zimní zahrady.
• Důležité je také stínění. Nestíníme jen před teplem, ale mnohdy i před příliš intenzivním světlem. Rozlišujeme stínění přirozené a umělé. Umělé pak dále dělíme na vnitřní a vnější.
• Přirozené stínění bereme jako vítaný doplňkový efekt (např. stromy), zatímco umělé zajišťují horizontální či vertikální žaluzie nebo venkovní markýzy.
• Vnější stínicí systémy jsou několikanásobně účinnější než vnitřní, protože zachycují sluneční záření před proniknutím do zimní zahrady. Nejvíc se to projeví v letních měsících na střešních výplních.
• Naopak při nízkém zimním slunci svítícím na kolmé stěny stačí vnitřní stínění. Při výběru stínicí techniky je třeba brát v úvahu nejen konkrétní sluneční podmínky, ale i povětrnostní vlivy a zvážit možnosti automatického i ručního ovládání.

Vhodné zasklení

Volit můžeme sklo s různými vlastnostmi a jejich kombinacemi, které zajistí tepelnou izolaci, světelnou propustnost, ochranu před slunečním zářením nebo zvukovou izolaci. Jaké?

• Izolační - zdvojené, které uspoří až 40 % energie.
• Tepelně izolující - sklo tvořené dvěma tabulemi, kde je vnitřní plocha skla opatřena tenkou průhlednou vrstvou kovu. Tato vrstva propouští sluneční záření, ale jen málo tepla (cena začíná od 6400 Kč/m2).
• Bezpečnostní - jím by měly být zaskleny střechy zimních zahrad. Bezpečnostní sklo tvoří dvě a více skleněných tabulí, které jsou slepené průhlednou vrstvou pryskyřice.